Aktuality Lidé-Věci-Události „Je sice krize, ale proto snad přestaneme chránit naše životní prostředí?,“„Je sice krize, ale proto snad přestaneme chránit naše životní prostředí?,“
položil řečnickou otázku v rámci rozhovoru pro časopis All for Power Stanislav Kovář, výkonný ředitel Carbon Redux, která v listopadu vyhrála mezinárodní veřejnou soutěž, vyhlášenou Slovenským ministerstvem životního prostředí na poradenské služby při prodeji 27 milionů státních emisních povolenek AAU.
Pojďme si připomenout, co jsou to vlastně AAU jednotky a k čemu slouží?
Každá země, která má závazek snížit nebo omezit růst emisí v Kjótském protokolu (je jich zatím 38) dostala v úrovni svého závazku tzv. Assigned Amount Units, čili jednotky přiznaného množství. Pokud země vypustila v roce 1990 jeden milion tun skleníkových plynů a dala si závazek snížit v letech 2008 až 2012 emise o 8 % oproti roku 1990, stejně jako např. Česko a Slovenská republika, tak dostane AAU v následujícím množství: 1 000 000 - 8% = 920 000. Tedy 920 000 x 5, protože se jedná o pětileté období, což se rovná 4 600 000. To znamená, že tato země má alokováno 4 600 000 AAU. Pokud skutečné emise v letech 2008 až 2012 budou nižší než toto množství, může tento přebytek prodat.
Za skleníkový plyn se, předpokládám, nepovažuje pouze CO2?
Samozřejmě, jde dále o pětici dalších skleníkových plynů: CH4, N20, HFC, PFC, SF6, ale vše se počítá v CO2 ekvivalentu. Trh pro AAU je velmi specifický, protože jedinými kupujícími jsou státy, které chtějí plnit svůj závazek z Kjótského protokolu a japonské firmy, které díky dobrovolnému programu mají závazky snížit emise, a protože se dohodli se svou vládou dobrovolně. Japonská vláda jim umožnila použít k plnění závazku nejenom povolenky typu CER a ERU, ale také AAU. Naproti tomu evropské podniky mohou používat pouze EUA, CER a ERU.
Kolik metanu vzniká v rámci těžby a distribuce zemního plynu? Je vztah k těžařským společnostem stejný jako např. k majiteli teplárny?
Nelze všechny zdroje emisí regulovat stejným způsobem. Emise metanu nejsou a v nejbližší době ani nebudou regulovány v rámci EU ETS. Emise metanu při těžbě a distribuci zemního plynu jsou
velké, ale v případě těch největších těžařů na světě (těch ruských) jsou přesná čísla ohledně úniků metanu jen zbožným přáním. Přístup musí být v těchto případech individuální. Existuje ale několik
projektů JI v rámci Kjótského protokolu, kdy v Rusku „záplatují“ distribuční a tranzitní potrubí plynu a získávají tím povolenky ERU, které podniky v EU uplatňují v rámci EU ETS.
Celý rozhovor najdete v náhledovém formátu zde. Zajistěte si předplatné časopisu All for Power a získejte infiormace včas - zde.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu nakladatelství zakázáno.
Realizace: SE-MO Data s.r.o.
