Energetické využívání odpadů dostává v ČR mírnou zelenou

• Foto

Již v úvodu to naznačila Eva Strnadová z odboru odpadů Ministerstva životního prostředí, která informovala o vypuštění zásady o „nepodporování nových spaloven komunálního odpadu ze státních prostředků“, která byla v minulosti zakotvena v právních předpisech ČR. „Tato změna byla způsobena především potřebou co nejrychleji a nejefektivněji snížit množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu ukládaného na skládku. Stejně tak nová rámcová směrnice o odpadech definuje podmínky pro energetické využívání odpadů a i s ohledem na hierarchii nakládání s odpady bylo potřeba tuto zásadu nepodporování nových spaloven komunálního odpadu vypustit z politiky odpadového hospodářství ČR,“ uvedla E. Strnadová. Jak dále přiblížila, v připravované euronovele je zakotveno několik bodů, které přímo podporují energetické využívání odpadů. „Od ledna 2010 připravujeme nový zákon o odpadech a zákon o zpětném odběru výrobků. Do konce března vytvoří osm pracovních skupin tzv. Teze odpadového hospodářství. Podklady připravujeme tak, aby reflektovaly evropskou legislativu, včetně řešení případných řízení, která jsou vedena Evropskou komisí proti ČR,“ dodala E. Strnadová.
Evropská komise již dlouhodobě kritizuje ČR, že neplní požadavky na objemy skládkování odpadu. Milan Kyselák z Ministerstva průmyslu a obchodu uvedl, že v současné době se v ČR využívá na 700 tisíc tun odpadů ročně – to je nějak málo, snad jsem to z toho grafu, který prezentoval dobře pochopil… (spalovny průmyslového i komunálního odpadu, cementárny, …). „V porovnání s Evropou však výrazně zaostáváme. Musíme co nejrychleji implementovat předpisy platné v Evropské unii do našich podmínek. V rámci podpory druhotných zdrojů je potřeba podpořit výrobu elektřiny a tepla z odpadků na základě stejných nebo obdobných podmínek jako je OZE. Zatím zde vidím diskriminaci,“ uvedl M. Kyselák.
Tim Young, poradce Mott MacDonald, dále uvedl, že investiční dotace na projekty, řešící nakládání s odpady, existují. „Například 6 miliard korun z fondů EU (XV. výzva OPŽP) se ale musí dočerpat do konce roku 2015. Výzva je otevřena do 30. června 2011. Načasování je však již krajně napjaté, navíc je potřeba počítat s možným odporem laické veřejnosti a zpolitizováním projektů výstavby spaloven,“ uvedl T. Young. Na toto reagovali zástupci Odpadové a energetické společnosti města Amsterodam, kteří popsali své úspěšné projekty v oblasti spaloven v Nizozemsku. „Podpora energetického využívání odpadů v naší zemi je obrovská. Vyzýváme vás k větší transparentnosti a hlavně trpělivosti. Důležité je taktéž ekonomické a hlavně majetkové zapojení měst a obcí do projektů spaloven,“ uvedl Herman Huisman. Jeho kolega Peter Simoës vyzdvihl úlohu public relation: „Je potřeba popsat spalovnu jako nejvýhodnější alternativu, jako něco, co lidem výrazně uleví od všudypřítomných a nepříjemných odpadků.“ Právě na nebezpečí zpolitizování projektů upozornila i Silvie Součková, vedoucí oddělení odpadového hospodářství Moravskoslezského kraje, která popsala projekt výstavby spalovny v lokalitě Karviná-Darkov. Vizí společnosti KIC Odpady je rozšířit systém nakládání s odpady pro území Moravskoslezského kraje o takové zařízení pro energetické využívání komunálního odpadu, aby bylo docíleno snížení skládkování komunálních odpadů o cca 180 000 t/rok a zároveň využitím tohoto odpadu získat teplo ve výši cca 1.136.000 GJ/rok a elektřinu 23.000 MWh/rok. „Jsme si velmi dobře vědomi, jak lze jednoduše manipulovat s laickou veřejností. Proto od zahájení projektu dbáme a vyžadujeme maximální transparentnost tohoto projektu. Je nám jasné, že v podmínkách ČR je hlas široké veřejnosti, zvláště před volbami, mnohdy rozhodující,“ dodala S. Součková.
Právě o nepřiměřeném zasahování politiků do projektů se zmínil Jiří Čenský, technický ředitel AVE CZ odpadové hospodářství, který popsal hysterii kolem modernizace spalovny nebezpečného odpadu v Rybitví. „Stanovisko MŽP jde proti schválené politice odpadového hospodářství Pardubického kraje. Proto nám nejsou důvody nesouhlasného stanoviska jasné. Podle vyjádření ministerstva jsme například nedodali alternativu umístění spalovny, ale vždyť jde o modernizaci stávající spalovny zakotvené v plánu odpadového hospodářství kraje, nikoliv o výstavbu nové,“ uvedl např. J. Čenský. Podle jeho slov vydává MŽP nepřímo signál všem investorům, že v českém právním systému má nakonec hlavní slovo laická veřejnost a nikoliv technická stránka ekologických projektů.

MBÚ
Velká diskuze se zavířila okolo mechanicko-biologické úpravy odpadu MBÚ (Odpad se rozkládá na dvě frakce, jedna se ukládá na skládky a druhá, lehká, nadsítná vysokovýhřevná frakce, tzv. alternativní palivo, se přidává k palivu používanému v cementárnách, v elektrárnách a v průmyslově energetických zařízeních – spoluspalování např. s uhlím, pozn. redakce). Toto alternativní palivo není samozřejmě žádným certifikovaným palivem, nýbrž zůstává odpadem.
Tento způsob nakládání s odpady je podle účastníků ze strany MŽP neodůvodnitelně a nepochopitelně preferován. „Provozní zkušenosti se spalováním tzv. nadsítné frakce z MBÚ jsou přitom nejen v Německu negativní,“ uvedl Jaroslav Hyžík, ze společnosti Ecological and Industrial Consulting. Ten dodal, že v Evropě je dnes v provozu na 400 zařízení na energetické využívání opadu. „Ekonomicky únosné a provozně mnohonásobně ověřené přímé spalování jinak nevyužitelného odpadu je a bude nedílnou součástí každé funkční koncepce odpadového hospodářství a mechanicko-biologická úprava odpadu nemá ve vyspělé společnosti místo – je to proces možná vhodný pro rozvojové země,“ uvedl. Jeho názor podpořila i Jiřina Vyštejnová ze společnosti Envifinace, která uvedla, že v praxi bude obtížné zajistit odbyt pro tzv. lehkou frakci. „Většina stávajících energetických zařízení je privátních a je orientována komerčně. Nevěřím, že investor, který by skutečně zodpovědně zhodnotil všechna rizika takového projektu, zejména následná rizika provozně-ekonomická, se mohl rozhodnout v jeho prospěch. A to i přes avizovanou státní finanční podporu na investici,“ dodala. Slova uvedených specialistů podpořil i Mirek Spicar ze švýcarské firmy Von Roll Umvelttechnik a Ton Goverde, obchodní ředitel nadnárodní společnosti Gansewinkel Group Europe, kteří uvedli, že zkušenosti z MBÚ nejsou z mnoha důvodů příliš pozitivní.

Z odpadního CO₂ palivo pro automobily
O tom, kam až může zajít propracovaný systém nakládání s odpady, svědčí prezentace Petra Nováka, zástupce liberecké spalovny TERMIZO a.s. Specialisté této firmy řeší ve spolupráci s akademickou obcí projekty Eureka - Biofix a Alganol. Projekty jsou zaměřeny na přeměnu CO₂ z vyčištěných spalin, vznikajícího při procesu spalování komunálního odpadu, pro výrobu biomasy anebo biopaliva. „Klasické zemědělství svou orientací na pěstování plodin pro využití jako biopalivo, zdražuje potraviny, rozšiřuje obdělávanou půdu a ničí cenné biotypy, zvyšuje potřebu vody na zavlažování. My dokážeme v bioreaktoru přeměnit odpadní CO₂ na biopalivo nebo krmivo. Emisním výstupem procesu bude jen O₂ a biomasa“ vysvětluje P. Novák. „Námi navržená biokonverze má několik výhod. Jednak využívá koncentrované spaliny CO₂ (300 x více než má vzduch), není potřeba transport, protože bioreaktor by fungoval v blízkosti spalovny. Vyrábět by se, s podstatně vyšším výkonem než v klasickém zemědělství, mohly krmiva i potraviny pro domácí zvířata, bioetanol, biodiesel a podobně. Jedná se o typická biopaliva 2. generace, o která se snaží vývojová pracoviště na celém světě. V letošním roce se pokusíme začlenit tento proces do reálné provozní technologie,“ dodal P. Novák.
 

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav