Elektrárna Tušimice: Komplexní obnova finišuje

• Foto

„Ukázalo se tak, že i přes počáteční stavební a technologické neduhy jdeme tím správným směrem. Obrazně řečeno, pokud chcete z trabanta udělat mercedes, musíte jít hned několika cestami plných zkoušek a hledání nejlepšího řešení. A protože to před vámi nikdo nedělal, vše samozřejmě probíhá během přestavby vozu,“ říká s nadsázkou Otakar Tuček, ředitel Elektráren Tušimice a Prunéřov.
Tušimická elektrárna už nyní vypadá spíše jako projekt 3. než 2. tisíciletí. Nový design kotelny a strojovny spíše připomíná zaoceánský parník, než budovu s nejdůležitějšími technologiemi potřebnými pro výrobu elektrické energie. Definitivně z povrchu zemského také zmizela dominanta krajiny v okolí Kadaně a Nechranické přehrady – 300 metrů vysoký železobetonový komín.
„Nové moderní technologie ho nepotřebují. Spaliny jsou tak čisté, že mohou být odváděny kouřovody do chladicích věží a spolu s teplou párou pak stoupají vzhůru. Proto bylo rozhodnuto o demolici komína. Vzhledem k tomu, že byl obklopen technologickými stavbami a poblíž stojí i administrativní budova, nemohl být odstřelen. Musel se postupně zbourat od shora dolů, přičemž naopak směrem nahoru v jeho středu vyrostla bourací plošina se speciálním bouracím bagrem, jehož osádka postupně narušovala a ulamovala železobetonové skruže. Demoliční práce probíhaly poměrně rychle. Prakticky je přerušovaly jen nepříznivé povětrností podmínky, a to buď silný nárazový vítr, nízké venkovní teploty či déšť a padající sníh,“ dodal Otakar Tuček.
Kromě vynikajících výsledků co se účinnosti a emisních limitů týče, přináší modernizace Tušimic i další klady. Podle ředitele Tučka je tím nejdůležitějším roční pokles spotřeby hnědého uhlí a nový způsob ukládání vedlejších energetických produktů. „Před modernizací jsme potřebovávali na roční provoz 5 milionů tun uhlí, nyní je to jen 3,6 milionu tun, což je pochopitelně přínosem pro její plánovanou životnost. Ta bude zhruba pětadvacet let,“ podotýká Otakar Tuček.
Ve druhém případě se popeloviny vzniklé spalováním již neukládají na odkaliště T mezi elektrárnou a Nechranickou přehradou, ale používají se k vyplnění nedalekých vytěžených prostor Severočeských dolů. „Bývalé složiště proto rekultivací vracíme zpět do krajiny. Na doporučení odborníků na ochranu životního prostředí bude ve finále připomínat maďarskou pustu. Stepní traviny, kameny a stromy na pláních jsou totiž oblíbenou domovinou kriticky ohroženého druhu motýla okáče metlicového, který se tam poměrně hojně vyskytuje. Jedná se o jednu z jeho největších populací v Čechách. My jeho záchranou jen naplňujeme jedno z kréd Skupiny ČEZ, a to že je šetrná k přírodě,“ uzavřel Otakar Tuček.

Autor

• (red)