„EIA je velmi chybně připravená norma, která vlastně neuzavírá celý proces posuzování vlivů na životní prostředí,“

• Foto

Popište, prosím, aktuální pohled zástupců Evropského parlamentu na energetickou bezpečnost Evropy? Na čem se v tomto směru nyní pracuje?
V této chvíli se vede velmi složitá a těžká debata o tom, jakou by vlastně EU měla hledat cestu pro energetickou stabilitu. Jedna věc je spolehlivost dodávek energetických zdrojů do členských zemí, druhá, neméně významná, pak nutnost posílení a zkvalitnění vnitřní přenosové soustavy Evropy. Po schválení Lisabonské smlouvy došlo k jedné zásadní změně a tou je, že Evropská komise získala pravomoc tvořit koncepci energetiky. Nyní se intenzivně diskutuje o tom, jakým směrem se tato koncepce bude ubírat.

Co vše by podle Vás v oblasti energetiky měla EU regulovat a o čem by již rozhodovat neměla a proč?
Média se ve svých ekonomických rubrikách s železnou pravidelností vracejí k tématu regulace, ať již na úrovni národní či evropské. Nejčastěji pokládaná otázka co ještě v evropské energetice regulovat a co již ne, nemíří podle mého soudu na samou podstatu problému. Možná někoho překvapím, ale největším problémem evropské energetiky nejsou hrozby regulací, ale koordinace a přenosové soustavy. Dokážeme energii z mnoha zdrojů vyrobit, ale nedokážeme ji ve správný čas dopravit na správné místo. Když například na severu Německa zafouká a větrníky vyrobí nadbytečnou elektřinu, hrozí síti rozsáhlé výpadky, protože nefunguje přenos proudu tam, kde se ho zrovna nedostává. Pokud jde o zdroje energií, Evropská unie se samozřejmě snažila nařizovat diktovat členským státům, kolik procent má z jakého zdroje pocházet. Naštěstí praxe ukazuje, jak moc je tato snaha nesmyslná. Především by ohrozila obchod s energiemi a některé formy energie by neúměrně zdražila. Navíc má každá země a každý region zcela jiné podmínky. Musíme využívat všech zdrojů tam, kde je to z hlediska okolností nejrozumnější a nejefektivnější. I jaderné elektrárny chápeme jako jeden z možných zdrojů jednu z možností s jeho klady a zápory. Doufám, že se podaří zachovat největší pravomoci regulací na národní úrovni a EU bude spíše koordinátorem přenosů.

Chystá se nějaká změna v oblasti povolenek CO₂?
Nevím o žádné zásadní připravované změně v oblasti povolenek, jsem ale přesvědčen, že by tato změna měla nastat a měla by být velmi zásadní. Problematiku CO₂, v souvislostech, v jakých je nyní představovaná, považuji za absolutně politicky přehnanou a nedomyšlenou. Je to politicky účelové téma, které bylo veřejnosti neadekvátně vnuceno. Patřím k těm, kteří silně zpochybňují vliv CO₂ směrem ke klimatickým změnám.

Jak se díváte na to, že posouzení EIA nemá v podmínkách České republiky vlastně žádnou váhu, protože ani po vydání případného kladného stanoviska, se může vlastně kdokoliv proti čemukoliv odvolat, až třeba na půdu evropských soudů… Viz Prunéřov, spalovna v Pardubicích…
Plně s Vámi souhlasím, také podle mého názoru je tzv. EIA velmi chybně připravená norma, která vlastně neuzavírá celý proces posuzování vlivů na životní prostředí. Daný zákon by měl být zcela zásadně přepracován. V rámci připomínkového řízení umožňuje spekulativní chování. Někdy mám pocit i vyděračských praktik.

Nechystá se nějaká novela zákona, vždyť takto se můžeme těšit na hromadu žalob proti případnému pozitivnímu EIA na dostavbu Temelína?
Dotaz by měl být směřován spíše na Ministerstvo životního prostředí nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jsem ale přesvědčen, že tato novela by neměla být novelou, ale úplně novým zákonem s rozumným a jasným přístupem k celému procesu EIA. Český zákon o posuzování vlivu staveb na životní prostředí je opravdu špatný a měl by být přepracován.

Cítíte na půdě Evropského parlamentu mírné vystřízlivění nebo pragmatizmus v tom směru, že OZE nejsou spasitelné? Že se v tomto směru taky něco nepovedlo a je potřeba změnit pohled
v této oblasti? Jak je na půdě Parlamentu silná skupina poslanců „zelených“. Vidíte na nich taktéž „vystřízlivění“?
Cítím určitý posun, ale bohužel nevyplývá z nějakého vystřízlivění zastánců tohoto zeleného směru, je to pouze, že život ukázal, že jejich argumenty jsou nepodložené a je to pouze jejich politické směřování někam jinam, nejedná se o to, že by někdo dostal rozum. Tzv., zelené myšlení je jen jinou formou politického boje. Jsem rád, že se konečně změnil pohled na jadernou energetiku, což je ale spíše z donucení a z diskreditace některých špatných „zelených“ projektů.

Můžete okomentovat rozvoj fotovoltaiky v Česku. Někteří o tom hovoří jako o druhém největším „tunelu“ v ČR po kauze s lehkými topnými oleji…
V podstatě s Vámi souhlasím a nazval bych to úplně stejně…

Jakým směrem se v rámci EU pracuje na koordinaci výroby elektrické energie ve vztahu k přenosovým soustavám? Co se nyní chystá?
Na půdě Evropského unie v loňském roce vznikl monitorovací systém Security Cooperation TSO (TSO – operátor přenosové soustavy) - iniciativa má za cíl vyjít vstříc požadavkům po zvýšení spolehlivosti provozování soustav a užší spolupráce provozovatelů přenosových soustav ze strany účastníků trhu s elektřinou, politiků i regulátorů. Zatím se k ní připojilo 11 provozovatelů přenosových soustav, což má dopad na zhruba 170 milionů občanů. Všem zúčastněným TSO umožňuje získat informace o aktuálním stavu elektrických sítí v celém regionu. U přenosových soustav navíc paradoxně platí, že čím je jedna ze soustav silnější, tím více výkonu „vtáhne“ a přenese. To platí i o přenosové soustavě ČR, kde navíc svoji roli hraje i geografická poloha vůči instalovaným větrným zdrojům na severu, odstavovaným zdrojům (z důvodu regulace salda soustav) a vůči oblastem spotřeby na jihu Německa a v části systému Rakouska, regulované z Německa.

Myslíte si, že jedním z důsledků hospodářské krize je to, že je potřeba využívat všech zdrojů tam, kde je to z hlediska okolností nejrozumnější a nejefektivnější. Čili je vhodné se vrátit
ke spalování uhlí v místech, pokud je to tam nejefektivnější?
Je zřejmé, že alternativní zdroje nejsou zdaleka schopné uspokojit všechny potřeby Evropy. Náraz hospodářské krize do EU ukazuje, jak byla v tomto směru některá „zelená“ politická rozhodnutí špatná. Je otázkou, zda spalování uhlí můžeme brát jako dlouhodobě efektivní. Tyto rozhodnutí musí mít oporu v nesmlouvavé ekonomice. Vhodné je zejména pracovat se zdroji, které má ta která země k dispozici. Velmi vítám názor nového komisaře pro energetiku pana Güntra Oettingera, který při slyšení před hlasováním o komisi jasně prohlásil, že není možné diktovat jednotlivým státům, z jakých zdrojů mají vyrábět kolik procent energie.

Předpokládám, že chápete jadernou energetiku jako jeden z důležitých zdrojů. Kde vidíte i přesto zápory tohoto způsobu výroby?
Jaderná energetika je podle mého názoru jedním ze stěžejních energetických zdrojů budoucnosti. Jsem rád, že za posledních několik měsíců došlo v tomto smyslu k velkému posunu i na půdě Evropského parlamentu a jaderná energetika se začíná brát jako zdroj, se kterým se musí počítat. Problém vidím v likvidaci vyhořelého paliva. Prioritou musí být maximální bezpečnost, zamýšlet se však musíme i nad jeho dalším využitím. Zatím neexistuje shoda v názoru, jaký způsob konečného zneškodnění paliva je nejlepší. Vyhořelé jaderné palivo představuje ještě asi čtvrtinu využitelné energie, kterou mělo původní čerstvé palivo. Ideální by bylo, kdyby se vyhořelé jaderné palivo dál energeticky využívalo. Tato cesta je v současné chvíli ale velmi nákladná a jaká řešení se naleznou, bude záležet především na výzkumu.

Zastupujete sever Moravy, jste lokální patriot… Byl byste pro výstavbu 3. jaderné elektrárny v ČR na půdě severní Moravy?
Rozhodnutí není jednoduché – rozvaha o umístění elektrárny v dané lokalitě musí být spojená s posouzením plusů i mínusů. Rozhodnout by se mělo na základě podrobné analýzy dopadů na životní prostředí, stejně důležitá je i ekonomická stránka. Myslím si, že z jaderné elektrárny se stal přehnaně velký strašák. Pochopitelně je třeba brát v úvahu otázku bezpečnosti, ale zpracování oceli může být při nedodržení správných technologických postupů podobně nebezpečné.

V Evropě se nyní chystají (nebo je to přání) velké energetické projekty. Budou mít investoři na tyto projekty vůbec finance, resp. mají evropské banky v této době finanční prostředky na miliardové investice do energetiky?
Jsem přesvědčený, že likvidita bank je schopna to zvládnout. Čistě politická rozhodnutí v energetice mohou přinést velké problémy. Prvořadé je řešení přenosové soustavy. Je ovšem problematické nutit soukromé subjekty k miliardovým investicím, které oni sami nevyhodnotí jako ziskové. Touto otázkou se mimo jiné zabývá i zpráva kolegy Quadrase - Security of Supply Regulation.

Jedna zima je za námi, na obzoru další… Je na obzoru i další „plynová krize“?
Myslím si, že není, došlo k mnoha změnám. Intenzivně se pracuje na diverzifikaci zdrojů zemního plynu pro celou Evropu. Analýzy napovídají, že se o krizi nedá hovořit ani v souvislosti s událostmi v roce 2009, včetně geopolitických. Spíše to mělo charakter strukturálního problému. Veškeré tehdy vzniklé problémy s dodávkami plynu do Evropy měly politický podtext. Navzdory rozdílným pohledům jednotlivých zemí Evropy, směřuje EU k tomu, aby dodávky byly spolehlivé a aby Evropa byla co nejméně závislá na jednom zdroji a vše bylo podloženo dlouhodobými smlouvami či pravidly.

Co může v tomto směru udělat resp. co dělá Evropská unie? Kolik třeba poskytne nebo poskytla financí na výstavbu liniových tratí, podzemních zásobníků a podobně.
Energetická soběstačnost je jedním z klíčových témat, která EU řeší. Je potřeba zlepšit informovanost o tom, jaké kroky Společenství podniká, jak se situace průběžně vyvíjí. Do výstavby zásobníků se investují obrovské prostředky z rozpočtu Evropské unie. Jen RWE Česká republika dostane na zvýšení kapacity zásobníků 35 milionů EUR. Celkově bude do zásobníků a liniových staveb z EU nainvestováno kolem 2,3 miliard EUR. Problém vidím v tom, že se veřejné prostředky investují do soukromých společností. Angažovanost komise by podle mne měla být pouze v koordinaci. Právě energetika ukazuje těžkopádnost EU a její slabiny. Považuji za zásadní omyl snahu ubírat se větší regulací ze strany komise.

V jakém směru vidíte pozitiva z „plynové krize“?
Plynová krize jednoznačně ukázala, že největší slabinou je závislost mnoha zemí Evropy na jednom zdroji. Ať již jde v případě přerušení dodávek o problém technologický či politický. Jako pozitivní rozhodně můžeme považovat zintenzivnění prací na nových projektech dodávek plynu do Evropy, které jsou v zájmu dodavatelů i odběratelů.

Ing. Evžen Tošenovský, Dr.h.c.
Inženýrský titul získal v roce 1981 na VŠB v Ostravě (Ekonomická fakulta, obor systémové inženýrství). Pracoval ve firmách Vítkovice a PIKE Electronic jako matematik-analytik. Svou politickou dráhu zahájil v roce 1993, kdy se stal primátorem Ostravy. V roce 2000 se stal hejtmanem Moravskoslezského kraje, v roce 2009 se pak stal poslancem Evropského parlamentu. Evžen Tošenovský je držitelem např. Řádu rytíře Čestné legie (udělen prezidentem Francouzské republiky), Velkého zlatého čestného vyznamenání s hvězdou za zásluhy o Rakouskou republiku (uděleno rakouským prezidentem) nebo Důstojnickým křížem Řádu za zásluhy o Polskou republiku (udělen polským prezidentem). Evžen Tošenovský (narozen 26. února 1956) je ženatý a má dvě děti.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav