Editorial: Tudy ne, přátelé!

Protože jsem měl to štěstí, využil jsem situace a nechal jsem se vyfotit uvnitř reaktoru, v jeho spodní části, kde za pár měsíců začne zavážení paliva a už se tam nikdy v životě asi nikdo nedostane, alespoň tedy jen tak v bundě a přilbě, s foťákem a kamerou. Zpáteční cestu jsem využil k napsání krátké fiktivní (a snad i humorné) tiskové zprávy pro své kolegy ve firmě na téma: „Zavážení jaderného paliva do jaderné elektrárny začalo“ a přidal jsem i fotku, jak stojím v tom reaktoru, jako že jsem první palivová tyč z Vojkovic. Prostě ptákovina, srandičky, srandičky… Hahaha. O pár hodin později jsem viděl v televizi pana Svěráka s jeho výzvou a hned zkoušel štěstí ve výběrovém řízení na šéfeditora almary s pozůstalostí po géniovi českého národa Járy Cimrmana (více na www.jarmara.at). Nedostal jsem se přes druhé kolo. Skončil jsem ve fázi Skorovšeznalec. Ještě jsem se zkoušel „domluvit“ s paní Správcovou v tom směru, že jsem jistě tím nejvýhodnějším kandidátem na pozici, protože se jmenuji Cieślar, což je v polštině „tesař“, což je v němčině Cimrman… A do toho všeho mi přišla zpráva o tom, že se společnost Siemens rozhodla říci světu: „Tudy ne, přátelé!“ Nejdříve jsem si myslel, že mi kolegové vrací úder za ty „palivové články z Vojkovic“. Ale je to tak, jedna z největších firem, působící v oboru jaderné energetiky, se už nechce podílet na výstavbě žádné jaderné elektrárny. Prý to chtějí němečtí lidé a politici. Když jsem ve Finsku viděl na jedné straně všeobecnou podporu Finů (kteří jádro potřebují a chtějí, ve fázi rozpracovanosti již mají dokonce výstavbu dalšího bloku Olkiluoto 4) a na druhé straně jsem na tabuli na staveništi Olkiluoto, kde možná více než polovina zúčastněných firem je německých, tak mě napadlo: Budou firmu Siemens následovat další německé společnosti? Jsme schopni vůbec stavět jaderné elektrárny, bez kterých se ještě holt nějakou dobu neobejdeme, bez německých technologií?
O opuštění jádra se němečtí politici (bez jakýchkoliv konzultací s dalšími rovnoprávnými ... státy Evropy) rozhodli ani ne týden po havárii v jaderné elektrárně Fukušima, ale to byli přece jen politici, navíc se blížily volby ... Jedna z největších světových firem se staletou historií k tomuto kroku dospěje jen o pár měsíců později. Nikdy jsem žádnou firmu nevedl, ale ta rychlost rozhodnutí v takto zásadním směru mi, jako laikovi, připadá zběsilá. Připadá mi to jako obrovský risk nejen pro tuto firmu, ale možná celý svět. Ale nejsem podnikatel, nerozumím tomu ... Nezbývá mi než doufat, že si vše pánové a dámy ze Siemensu dobře rozmysleli a nestanou se, po vzoru našeho českého génia Járy Cimrmana, proslulými pionýry slepých uliček.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav