Editorial All for Power 2/2015 - Národní akční plán rozvoje nebo úpadku jaderné energetiky v ČR? (Miroslav Kawalec)

Uvádí totiž pouze přehled jednotlivých variant řešení a klíčová rozhodnutí o výběru konkrétního investičního a obchodního modelu pro nové jaderné zdroje (NJZ) odsouvá o další rok, jelikož Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo financí mají konkrétní návrhy pro zajištění výstavby předložit vládě k projednání až na konci roku 2015. Samotné ustavení stálého vládního výboru pro jadernou energetiku, jmenování vládního zmocněnce a zpracování různých právních analýz celou situaci vpřed nijak významně neposunou, dokud vláda nerozhodne o konkrétním investičním a obchodním modelu zajištění výstavby NJZ. Bez tohoto vládního rozhodnutí budou navíc jednání se všemi potenciálními dodavateli včetně ověření možnosti a rozsahu jejich kapitálové účasti pouze nezávaznými rozhovory u kávy.
Pozoruhodné je to, že MPO navrhuje začít s přípravou výstavby nových jaderných zdrojů v Dukovanech a Temelínu v roce 2015, ale jejich spuštění plánuje až kolem roku 2035. Pokud to srovnáme s výstavbou dvou bloků VVER-1200 na jaderné elektrárně Paks v Maďarsku nebo jednoho bloku VVER-1200 na JE Hanhikivi ve Finsku, jejichž příprava byla zahájena v roce 2014 a v provozu mají být v roce 2024, potřebuje ČR dvojnásobnou dobu. Výmluva na Evropskou unii neobstojí, neboť Maďarsko a Finsko jsou rovněž členskými zeměmi EU. Problém je zřejmě ve výkonnosti státního aparátu, špatné legislativě a pomalém tempu našich soudů při řešení žalob různých protijaderných spolků a ekologických aktivistů.
V NAP JE není v bodech 4.4 „Stav průmyslové základny a její potenciál v dodavatelském řetězci“ a 5.3 „Organizace dodavatelského řetězce“ nikde uvedena konkrétní představa, jakým způsobem si mohou výrobci zařízení pro jaderné elektrárny v ČR udržet schopnost výroby, když žádné zakázky na dodávku pro nové jaderné elektrárny v ČR během nejbližších 10 a více let neobdrží. Při plánovaném termínu spuštění nového jaderného zdroje okolo roku 2035 totiž nemá smysl zahajovat výrobu ani u komponent primárního okruhu s nejdelší dobou výroby (tlaková nádoba reaktoru, parogenerátory aj.) dříve než v letech 2029 či 2030. Zajišťování servisu, oprav a provozních kontrol na pouhých čtyřech blocích VVER-440 v Dukovanech a dvou blocích VVER-1000 v Temelíně nepřináší výrobcům zařízení jaderných elektráren v ČR dostatečný objem zakázek pro udržení schopnosti výroby. Situaci nezachrání určitě pouhé ustavení organizace, a sdružovala průmyslové podniky v ČR, participující na dodávkách pro jadernou energetiku, která by byla partnerem vládního výboru.
Pokud si výrobci zařízení pro jadernou energetiku v ČR mají udržet schopnost výroby včetně kvalifikovaného personálu a potřebného technického know-how, musí se podílet na výrobě a dodávkách zařízení pro výstavbu nových jaderných elektráren v zahraničí. V NAP JE v bodě 8.11.1 „Opatření pro podporu českého jaderného průmyslu“ je sice uveden úkol pro Ministerstvo průmyslu a obchodu,
Ministerstvo zahraničních věcí a Czech Trade „podporovat cíleně prosazování českého jaderného průmyslu ve vybraných prioritních zemích“, bohužel zde však není uvedena žádná informace o konkrétních způsobech a prostředcích podpory tohoto cíleného prosazování, ani to, které země byly vybrány jako prioritní. Velmi málo prostoru je v NAP ČR věnováno nejbližšímu úkolu vlády ČR, tj. zajistit výlučně odborný průběh procesu prodloužení provozu bloků VVER-440 na JE Dukovany po dosažení projektové
životnosti 30 let, jak tomu bylo u jaderných elektráren s bloky téhož typu na elektrárně Loviisa ve Finsku a JE Paks v Maďarsku. Pokud připustíme politizaci tohoto procesu, což umožní vstup diletantů a demagogů do diskuze, můžeme během poměrně krátké doby snadno přijít o roční výrobu 15 TWh elektrické energie z jaderné elektrárny Dukovany. Pak nebudeme exportovat žádné přebytky a budeme spoléhat na tepelné elektrárny spalující hnědé uhlí, abychom pokryli vlastní spotřebu.
Diskuze o těžbě za limity se tak stane zbytečnou a prolomení limitů těžby bude nevyhnutelné. To by si měli uvědomit všichni ekologičtí aktivisté, pokud se chystají sypat písek do soukolí procesu prodlužování provozu Dukovan.

RNDr. Miroslav Kawalec,
viceprezident České nukleární společnosti

Autor

• (red)