Chceme žít v zemi, kde je český průmysl, tvrdí Íránci. Firmy tam domlouvají miliardové obchody

Je jedním z mnoha místních byznysmenů, kteří cítí příležitost, jak se ekonomicky nadechnout po necelých 10 letech života pod sankcemi, které na ně uvalilo mezinárodní společenství kvůli rozvoji íránského jaderného programu.

Ze sankcí jsou místní firmy unavené, a jak samy tvrdí, chtěly by žít v zemi, která má český průmysl, tureckou ekonomikou, španělský turismus, malajsijské bankovnictví a německou stabilitu.

Delegace padesátky firem vedená ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem (ČSSD) vyrazila na víkend do Íránu, aby mu český průmysl nabídla. A zatímco se Zaorálek setkával s vládními představiteli, čeští byznysmeni domlouvali nová a oživovali sankcemi ochladlá partnerství.

Výsledek? Podepsané kontrakty za desítky milionů korun, rozjednané zakázky za miliardy korun a navázání slibných kontaktů, od nichž český byznys očekává další spolupráci. Vše stojí a padá s jednou důležitou skutečností: bez zrušení sankcí se rozvoj českého byznysu v Íránu nikam neposune.

Ctíme kulturu a tradici

Islámská republika, která podle Světové banky patří co do hrubého domácího produktu na obyvatele mezi světový průměr, se ráda chlubí svojí historickou pamětí.

I proto si tamní podnikatelé pamatují ekonomickou spolupráci s Československem, která započala už ve 30. letech minulého století vývozem cukru a stavbou cukrovarů.

Problém je, že Írán je v rámci zpřísňování sankcí od roku 2012 odpojen od mezibankovního systému SWIFT, který umožňuje provádět mezinárodní transakce. To podnikatelům výrazně komplikuje dojednávání jakýchkoliv obchodů. Očekává se však, že sankce budou do konce roku zrušeny, a proto společnosti už teď domlouvají miliardové obchody.

Sdružení dodavatelů investičních celků (SDIC), které mimo jiné reprezentuje firmy PSG nebo Sigma Group, již například jedná o zakázce na výstavbu hliníkárny na zelené louce v hodnotě až 300 milionů dolarů (přes sedm miliard korun) s místní průmyslovou skupinou NMIG.

"Je to samozřejmě i díky tomu, že tu členové našeho sdružení v minulosti působili. Například PSG postavilo v 70. a 80. letech industriální komplex kolem Isfahánu," říká ředitel sdružení Tomáš Měřínský.

Íránské firmy české know-how potřebují. Místní fabriky, které Češi v minulosti postavili, totiž nutně vyžadují opravy. I to je pro tuzemské podniky způsob, jak se do země vrátit.

"Jsme tu proto, abychom navázali na dodávky čerpacích stanic pro elektrárny a cukrovary, které jsme sem vozili před 30 lety. Podařilo se nám tu obnovit kontakt s firmou, která má přímou vazbu na plynovou elektrárnu Iranshahr. Ta potřebuje vyměnit stará čerpadla, která jsme tam v minulosti dodali," vysvětluje ředitel společnosti Sigmainvest Petr Pokorný.

Íránci Čechům také ve velkém nabízejí založení společných podniků. Lákají je na státní investiční pobídky. Kromě SDIC dojednává společný podnik na výrobu dezinfekčních prostředků i Jiří Žák, předseda představenstva společnosti Farmak, která se zabývá produkcí léčivých látek.

Firmě se v Íránu podařilo o víkendu dojednat obchod v hodnotě jednotek milionů korun na dodávku látky, z níž se vyrábějí léky proti zelenému zákalu. Farmak, který na íránském trhu působí již přes tři roky, tam ročně utrží kolem 40 milionů korun, 10 procent celkového obratu.

Smlouvu na dodávku zařízení na výrobu čepů pro automobilový průmysl v hodnotě 40 milionů korun podepsala také strojírenská firma TOS Kuřim.

Takový zájem jsme nečekali

Íránci se snaží zahraniční návštěvy vytěžit do maxima. "Podívejte," ukazuje íránský podnikatel na teheránském obchodním fóru stoh vizitek, které získal od českých podnikatelů: "Zítra mám stejnou schůzku se španělskou delegací a pak přijedou ještě Rakušané."

Například u české rodinné farmaceutické firmy Dr. Müller Pharma, která vyrábí léky či kosmetiku, se během jednání protočilo celkem 40 íránských podniků. Z nich minimálně tři jsou podle jejího ředitele Vladimíra Müllera velmi seriózní adepti na budoucí spolupráci. "Jsme překvapeni, takový zájem jsme nečekali. Ze strany Hospodářské komory byla akce dobře připravená," tvrdí Müller.

Íránci jsou z dlouhodobého nedostatku podnikatelských možností frustrovaní, a tak jsou tyto změny příslibem budoucích zisků, o něž během sankcí v Evropě přišli, když museli svůj byznys přesměrovat do východní Evropy nebo Asie.

"Před uvalením sankcí jsme s Evropskou unií pravidelně obchodovali. Pak jsme ale museli náš byznys přesunout do Číny a Dubaje," posteskl si Morteza Ghadamgahi, generální ředitel logistické společnosti Pishro Haml Kala, který přišel na jednání, aby navázal prvotní kontakt s českými protějšky.

Drtivá většina Íránců si podnikatelský neúspěch nepřipouští. Na většinu otázek odpovídají "ano" a hýří optimismem pod příslibem budoucích investic.

Vláda není připravená

Někteří íránští podnikatelé jsou však skeptičtější. Tamní režim je podle nich naprosto nepřipravený na příliv zahraničních investic. Nemá totiž vypracovaný dlouhodobý plán, jak s nimi naložit. Zmíněný Mohammad Biglary, pod jehož holding s 19letou historií spadá sedm společností, včetně plynové elektrárny a leteckého dopravce, mluví v soukromí své kanceláře otevřeně.

"Naše vláda nemá žádný program, jak po zrušení sankcí s investicemi naložit. I proto si myslím, že naše ekonomika závratným způsobem neporoste. Politici se k tomu zatím odmítají vyjádřit. Je to pro nás velká neznámá," vypráví Biglary, jehož firmy mají mimo jiné pobočky v Dubaji, Londýně, Turecku, Německu nebo Itálii.

Přestože prezident Íránské hospodářské komory Mohsen Džalápúr na oficiálních setkáních se Zaorálkem prohlašoval, že se tamní ekonomika, závislá na státním sektoru a ropném průmyslu, musí více spoléhat na soukromý sektor a lidský kapitál, realita změnám nenasvědčuje.

Podle oficiálních vládních statistik je v Íránu 12 procent nezaměstnaných. Mahdieh Bayatová, novinářka z tiskové agentury Fars News Agency, která pokrývá návštěvu českých podnikatelů v Teheránu, však přiznává, že neoficiálně je nezaměstnaných minimálně dvojnásobek.

"Většina lidí v zemi nic nevyrábí, pouze přeprodává. Nutně potřebujeme investice do infrastruktury a technologií," míní Bayatová.

Základním krokem k úspěchu íránské ekonomiky by tak měla být privatizace státních podniků. Ostatně íránský prezident Hasan Rúhání podporuje odprodej státních monopolů do soukromých rukou. Za vzor si Íránci berou českou kuponovou privatizaci. To, co je však napsáno na papíře, v praxi nefunguje.

"Máme sice dobře nastavený právní rámec, ale neřídíme se jím. Nechtějí to vedoucí státních podniků, protože by přišli o svoji moc a byznys. Je potřeba jasně oddělit soukromý od veřejného sektoru," podotýká Biglary.

Bez privatizace státních molochů bude země těžko bojovat s všudypřítomnou korupcí. Podle Indexu vnímání korupce, který každoročně připravuje organizace Transparency International, je Írán 136. nejzkorumpovanější zemí světa. Hodně soukromých firem je majetkově propleteno se státními holdingy, které v tendrech protežují spřátelené firmy.

Nehledě na politické a ekonomické nejistoty, kterým bude Írán v příštích měsících čelit, se české firmy plánují do země v nejbližší době vrátit. Další cestu chystá na podzim SDIC, o cestě přemýšlí i úvěrová pojišťovna EGAP. "Také tam budeme muset přijet brzy znova. Zdá se mi totiž, že osobní jednání mají na uzavírání smluv rozhodující vliv," dodává Robert Müller.

Nikita Poljakov - redaktor http://ihned.cz/

Autor

• (red)